Stupně artrózy a jejich příznaky

Artróza jakéhokoli kloubu je nepříjemnou a bolestivou záležitostí. Pro určení závažnosti artrózy je třeba navštívit lékaře, který určí o jaký stupeň artrózy se jedná a navrhne další postup.

Pro diagnostiku artrózy a odhalení jejího stupně je potřeba kloub vyšetřit nejen fyzicky, ale také za pomocí rentgenu. Pohledem na rentgenový snímek spolu v korelaci s klinickými příznaky lze snadno stupeň artrózy určit.

Celkem rozlišujeme 4 stupně artrózy rozdělené dle závažnosti postižení kloubu. Při určování stupně artrózy a tedy i pokročilosti onemocnění se hodnotí zúžení kloubní štěrbiny (kvůli úbytku kloubní chrupavky) a postižení kosti (vznik osteofytů, kostních cyst, subchondrální sklerózy).

1. Stupeň artrózy

Kloubní chrupavka se ztenčuje jen minimálně, štěrbina vypadá normálně a objevují se jen náznaky osteofytů. Bolest nemusí být nebo bývá mírná, neomezující a to při sportu nebo jiných náročných pohybech. 

2. Stupeň artrózy

Se vyznačuje degenerací chrupavky, objevují se jasné osteofyty (kostní výrůstky v kloubu) a kloubní štěrbina může být mírně zúžená. Objevuje se ranní ztuhlost a mírná bolest při zátěži i náročnějších denních aktivitách.

3. Stupeň artrózy

Na rentgenu vidíme osteofyty, úzkou kloubní štěrbinu po rozpadu chrupavky a někdy i kloubní deformity nebo otok celého kloubu. Bolest se v této fázi dostavuje i při běžných denních aktivitách a někdy i se záchvaty velmi intenzivních limitujících bolestí.

4. Stupeň artrózy 

Jsou patrné velké osteofyty, velmi úzká až neexistující kloubní štěrbina bez chrupavky na deformovaném kloubu. Bolest může být tak intenzivní, že odradí postiženého od jakýchkoli pohybů v daném kloubu.

Léčba artrózy

Léčba tohoto onemocnění je náročná a neuspokojivá, protože se dá těžko zcela vyléčit. Hlavním cílem léčby je zpomalit nebo zastavit rozvoj onemocnění a mírnit bolest. Pokud se jedná o artrózu kyčle nebo kolene, doporučuje se shodit nadbytečnou váhu a tak ulehčit kloubům v zátěži. Cvičení dokáže mírnit bolesti a posílit svaly kolem kolene, které ho stabilizují a tak je možné zpomalit progresi onemocnění (vhodným příkladem cvičení je jízda na rotopedu nebo kole, ale jakékoliv cvičení je lepší než žádné). 

Druhým stupněm v léčbě (u závažnějších případů) je užívání nesteroidních antirevmatik nebo nesteroidních antiflogistik (např. brufen, brufen, diklofenak, aulin, celecoxib), což má svoje výhody - avšak pouze krátkodobého charakteru. Jelikož se jedná o analgetika, tak dokáží zmírnit bolest a jsou navíc protizánětlivé. Akutní zánět a otok tedy vývoj onemocnění zpomalí. Nevýhodou je, že nemoc neléčí a tedy pouze mírní symptomy. Nežádoucímu účinky medikace jsou vředy v žaludku a ve střevě a dlouhodobě působí toxicky na ledviny. Posledním stupněm je léčba chirurgická, která se doporučuje jen v nejzávažnějších případech.^{2, 3}

Zdroje:

1. https://www-uptodate-com.ezproxy.is.cuni.cz/contents/clinical-manifestations-and-diagnosis-of-osteoarthritis?search=osteoarthritis&source=search_result&selectedTitle=2~150&usage_type=default&display_rank=2
2. Abramoff, Benjamin, and Franklin E Caldera. “Osteoarthritis: Pathology, Diagnosis, and Treatment Options.” The Medical clinics of North America vol. 104,2 (2020): 293-311. doi:10.1016/j.mcna.2019.10.00
3. Nedunchezhiyan, Udhaya et al. “Obesity, Inflammation, and Immune System in Osteoarthritis.” Frontiers in immunology vol. 13 907750. 4 Jul. 2022, doi:10.3389/fimmu.2022.907750